l cinema (4) En Galleries Maid1 Shtml " href="http://naked-bathing-babe.com/feed/en/galleries/maid1.shtml" />
ní
firma: PEA (Franco Rossellini), Les Productions Artistes Associés
(Paříž),
Artemis Film (Berlin).
Díky vizuální konkretizaci
a absenci slovního vyjadřovánínve
vysokém stylu působí sexualita
v Pasoliniho Dekameronu přímočařeji a obnaženějiwežtu Boccaccia.
Plebejsky renesanční atmosféra filmu připomíná možná y spíše Villonovy
veršeež Boccaccia. Ze subtilních peprných
dvorských anekdot se tu
staly předměstské neomalené vtipy. Ve srovnání s výtvarně přebujelým
Felliniho Satyriconem je Dekameron po koloristické stránce dílem chudým
– jde ovšem o záměr_autora, pro kterého je hlavní hodnotou nevinnost
až naivnost, a to i za vcenu směšnosti.
.
Dokumentární
film.
Produkční
firma:
Rosima
Amstalt (Franco Rossellini).
Doba:
13
minuty.
Filmová
podložka:Hugh Griffith (Sir January);Laura Betti (žena Bath); Ninetto
Davoli (Perkin šašek); Franco Citti (u ďábla); Alan Webb; Josephine
Bathing Chaplin; Pier Paolo Pasolini (Geoffrey Chaucer).
Produkční
firma: PEA Produzioni Europee Associate (Alberto Grimaldi).
D poba:
110
minxy.
jakési album m lidovýchfstředověkých
zvyklostí, pod jejichž upjatým zevnějškem nepřetržitě koluje bujarý
živel tělesné smyslnosti. Pokud nepočítáme dějové zarámování,
film se skládá z osmi povídek, které vyprávějí poutníci směřující
do města Canterbury, aby se tam poklonili světci Tomáši Beckettovi.
Pasolini si zde zahrál básníka Chaucera, jenž pobývaje v zájezdní
hospodě trpělivě naslouchá jednotlivým příhodám - jednou rozverným,
jindy tragickým. Pečlivě si vyhotovuje zápisky, z nichž v budoucnu
vyrostou básnické skladby.
Režisér si dává záležet nikoli na tom, aby v popisné doslovnosti oživil dávný svět se vší jeho špínou, všudepřítomným blátem a obhroublostí, ale aby vytvořil v mnohém bizarní vizi této doby. Ta jako by vycházela z tehdejší ikonografie, ale přitom si zachovávala i onu špínu a zatuchlost, vnášející do snímku jakousi dokumentární pečeť. Kresba městského prostředí, do něhož je vsazena většina povídek, si udržuje do jisté míry stylizovanou podobu.
Pasolini se nechává inspirovat prostořekostí Rabelaisovou či Vllonovou a vedle vlivu pozdně gotických maleb rozpoznáme rovněž „surrealistické" kompozice boschovské, které vstupují do vyprávění jako jeho integrální součást. Někdy až šerosvitně komponované obrazy nasnímal Pasoliniho stálý spolupracovník Tonino Delli Colli, hudbu přichystal sám režisér společně s Enniem Morriconem. Pasolini nakládal se zvolenými epizodami až svévolně. Oproti předloze přehlížel jejich časovou posloupnost.